Milí internauté a internautky,

Každý z vás asi tuší, proč jsme zde. Nejedná se ani o předvánoční výstavu holých lebek, jak se nás snažili přesvědčit na obvodním úřadě, ani o sraz otužilců, o čemž se nás naopak pokouší přesvědčit počasí. Jsme tady abychom se rozloučili, a to s někým, koho většina z nás okem nespatřila a měla spojeno s představou klubka drátů a pevných disků pomalovaných křiklavě žlutými barvami.

Po šest dlouhých let nám nestíhající databáze sloužila k ohnivým výměnám byla mystickým médiem erotických fantazií a ti nejšikovnější z nás dokázali zužitkovat optiku kabelů k týrání sebe i druhých, stali jsme se svědky událostí smutných i veselých, byť většina okamžiků uložených v tabulkách často nedostupného autorizačního serveru by označení událost ani neunesla.

Z přelomových bodů formujících naši komunitu budu jmenovat jen dva. První vystřelené oko, které se nedávno, díky kolesově zvrhlé zálibě v šupinaté slizkosti stalo předobrazem našich budoucích očekávání a neméně slizký zahnívající močál. Tam jsme ventilovali emoce, které ulpěli na našich klávesnicích v marné snaze profiltrovat je skrze dráty všeobjímací sítě.

Co říci závěrem při pohledu do tváří personifikujících smutek a žal nad ztrátou přítele a kamaráda.

Není třeba se rmoutit - nebyl to ten zastaralý hardware a špatně odladěný software, kdo tvořil systémové jádro našeho oblíbeného serveru. Byli jsme to my - ti kdož jsme tady i ti, kteří se sem z nějakých důvodů dostavit nemohli. A my jsme dosud živí, připraveni ventilovat své názory, emoce i flustrace z dětství i nadále a to na jakékoliv platformě.