napsali

Ally - kult, vztahy, sex. A kvalita... (inZine.cz)

Nejsem gaučový maniak – telku mám sice rád, když se nudím, rád mučím tatranku a přepínám. Ale málokdy mě něco donutí k tomu, abych natěšeně čekal s programem v ruce u obrazovky a odpočítával minuty. A Ally McBealová to dokázala. Během každého dílu jsem dostal pár sadomasek od přátel, kteří na ní také ujíždějí, a první větou většiny pátečních setkání poslední doby byla (místo pozdravu a prosby o cigáro) otázka: „Viděl jsi poslední Ally?” Tahle malá televizní vztahová bible měla a má úspěch srovnatelný s legendárním M.A.S.H.. To není samo sebou. Jak se to Davidu E. Kellymu, úspěšnému seriálovému tvůrci, který se producentsky a autorsky podílel už na seriálech Chicago Hope a Picket Fences, povedlo? Zdánlivě jednoduše: Kelly je dobrý. A Ally McBealová je jiná. Jiná, jiná, jiná. V tom je ten fór. Prostor, do kterého Kelly svůj seriál nacpal, je zdánlivě zoufale naplněný k prasknutí. Sitcom o vztazích, určený divákům mezi dvaceti a pětatřiceti lety... Kolik takových běželo, kolik takových běží? Kelly s konkurencí ovšem velmi vtipně vyběhl – a položil na lopatky i takové seriálové monstrum, jakým jsou populární Přátelé. Seriál, kterému dal vzniknout, je totiž natolik odlišný od všech ostatních sérií vtipných půlhodinek, že si Kelly může hrdě zabušit do prsou, řka: „Stvořil jsem novou generaci sitcomu.” A bude mít pravdu. Ally je „nová” v mnoha směrech. Schéma je podobné jako u mnoha starších seriálových kousků: Hlavní hrdinka, skupinka přátel s proplétajícími se osudy, pevné a „univerzálně” využitelné prostředí (v tomto případě tedy nikoli polní lazaret, elitní nemocnice, obývák, kolej, výčep či fara, ale právnická firma), co díl, to víceméně uzavřený příběh s jemný přesahem do dalších pokračování. A navrch řádná dávka humoru, hlášek a životních pravd. Nápaditost seriálu je především v dokonalém využití těchto jednotlivých puzzlíků, ze kterých se sitcom skládá, a v tom, že tento seriál krouží okolo mnoha mediálních „tabu”, kterých se s bravurou rodinného psychiatra tu lehce dotýká, tu je natvrdo boří. Základem Ally je ovšem bytelně dobrý příběh. Bez skvěle napsaných scénářů, bez výborných příběhů, by veškerá další tvůrčí invence nebyla k ničemu. Největším magnetem na Ally McBealové je to, že seriál jde vztahům a problémům, které s nimi všichni řešíme, tvrdě po krku – vtipně, trefně, bez skrupulí. Jeden by řekl, že až bezohledně... Nevím, jak jiným, ale já se často přistihl u toho, že mezi lehce hořkými či skutečně pobavenými úsměvy a výbuchy zmateně ryji prstem do gauče a říkám si, že tohle, tohle jsem přece vůbec nemusel vidět a slyšet, to si klidně mohli ti parchanti odpustit. „Kdo jim o to stojí?” Patrně všichni, co to sledují… Kelly a jeho scenáristická parta jdou na věc skutečně zostra – mnoho klíčových okamžiků přesunují na společné firemní záchodky, místo veskrze intimní, kde si hrdinové před zrcadly vyřizují mnohé s jinými i sebou samými. (Kdo z nás kdy nestál před zrcadlem, ve snaze otestovat si klíčové věty, grimasy, pohyby?) K vyjádření pocitů se životem zápolících postav využívají filmových zbraní, zrozených z humusu postmodernistických filmových legrácek 90. let – animace a zvuky (mlsný jazyk milé solitérky Ally; Ling a stoneovské mručení útočícího predátora…) zcela bezpečně mapují situaci ohledně pocitů hrdinů a s razancí indického chilli dávají Ally nezaměnitelný šmak. Podobnou roli hraje v seriálu také hudba – ta tu už není v pozici podbarvující kulisy, ale přímo vstupuje do děje. Hrdinové si zpívají, tančí, mají své osobní písničky. Forma a obsah, řekl by moudrý intelektuál, se zatraceně dobře a invenčně doplňují. Cílem každého seriálu je zasáhnout co nejširší spektrum diváků z cílové skupiny. I blb musí pochopit, oč jde, i „náročnější divák” si musí přijít na své. Černý i bílý, žena i muž, sebevědomý i frustrát, romantik i falokratický sexista musí vědět, že „tahle storka je pro něj”. Tvůrci Ally McBealové jsou v tomto ohledu jednoznační machři. Každý díl sestává z několika dějových linií – řeší dva tři problémy takříkajíc v „hajzlíkové rovině”, a tento životní rozměr je doplněn o obecnější, společenský problém, reprezentovaný nějakým tím více či méně absurdním soudním líčením. Budiž s uznáním konstatováno, že všechny vytvářejí dohromady sevřený příběh. (To se většině konkurenčních seriálů většinou nedaří – buď jejich epizody drží jednu jedinou linku, nebo se rozjíždějí do stran jako lyže nestabilního začátečníka.) Pro pochopitelnost, snazší stravitelnost je vše protkáno někdy až neskutečně vtipnými a trefnými hláškami a bezvadně pointovanými dialogy. Konkurenci může u mě Kelly hledat snad jen v osobě Andrzeje Sapkowského… Právě hlášky bublající životem a „malými velkými pravdami” dělají z Ally jakousi vztahovou bibli – tesat do kamene, říkám si někdy. Ally je navíc genderově velmi korektní – hlavní hrdinka je sice baba, ale seriál nenadržuje ani hezčí, ani hloupější polovině lidstva. „Všichni máme problémy,” říká Ally. Ženské s chlapy, chlapi s ženskými. Jedni nerozumí druhým a druzí prvním. Všichni rozumět chtějí a potřebují. Jsou na tom stejně… Žádná schematičnost a la cosmopřístup. Bod plus. Touhu ujistit se, že druhé pohlaví je mnohdy stejně zblblé a nejisté, jako to mé, máme v sobě všichni. Ally je v tomto korektní, i co se „lidského materiálu”, který rozehrává dějové hry, týče. A jistým způsobem i vyčerpávající. Hlavní hrdinka, Ally (Calista Flockhartová), je osamělá, citově založená žena, která ne a ne najít toho pravého. A že to je právě to, co chce a potřebuje, ví nezasvěcený divák po prvních pěti minutách svého vstupu do rozjetého seriálového vlaku… „Chci, co nechci, a nechci, co chci. A ke všemu nevím, co vlastně chci a co nechci.” Ta věta je zatraceně přesná… Ostatní postavy Ally doplňují – mozaika lidských typů je tu, řekl by jeden, vlastně kompletní. Machoidní Richard „Popojedem” Fish; naturální, tygří, sebevědomá, leč stejně jako Ally osamělá Renée; všechny frustráty světa zastupující John „Piškot” Cage a jeho zdánlivě naprosto nepřiměřená láska, žurnálová bloncka s intelektuálním převisem Nelle („Tu ženskou musí každá jiná baba nenávidět…”); cizími životy žijící pavlačová pipka Elaine; zdánlivě bezproblémová manželská dvojka Billy & Georgia; veskrze podivná a pro většinu mužů naprosto nepochopitelná Ling Woo. Tak jako v seriálových situacích, i mezi postavami by si každý divák měl najít to své. Nejsem si vůbec jistý, kdy se může sitcom tohoto formátu vyčerpat – respektive kdy se vyčerpají jeho tvůrci. Únava a nedostatek dostatečně silných a nosných témat ale jednou přijít musí. Zatím si Ally kvalitu sebevědomě drží, jak dosvědčuje její komerční úspěch i řada cen, které její tvůrci obdrželi. Ve Státech na konci října nastoupila nová, čtvrtá řada (český divák čeká na třetí), a – jak se zdá – společnost Fox zatím sází na lehkou, postupnou proměnu seriálu (sex, více sexu! – prý…), která by měla seriálu dát sílu neubrat na nasazeném tempu. Podobnými změnami ostatně prošel nejeden sitcom – stačí si vzpomenout na již zmiňovaný starý dobrý M.A.S.H., kterému tak vystačila šťáva na neuvěřitelných jedenáct sezón… Budu držet palce. Mě osobně Ally až podezřele baví. A nechat se bavit ještě dalších sedm let by nebylo vůbec špatné… Web: Oficiální prezentace Souhrnné informace serveru IMDB Hlášky (v angličtině) České stránky: http://www.czech-tv.cz/porady/prevzate/ally_mcbealova.htm (Česká televize) http://www.ally.fbi.cz/ (zde najdete, mimo jiné, též řadu dialogů a situací, zaznamenaných ve formátu mp3, avi…) http://www.cmail.cz/allymcbeal (trochu chudý, možná mrtvý sajt…)

JAKUB MACEK