Ačkoliv má Portia jinak všech pět pé - je pěkná, půvabná, příjemná,
pohodová a pracovitá - něco jí sudičky přece jen do vínku dát zapomněly.
Populární 170 cm vysoká blondýna patří totiž opakovaně v anketách časopisu
People mezi nejhůře oblékané herečky.
Když jí poprvé viděli návrháři, jak přišla na filmovou premiéru v červeném
kabátku s tmavomodrými kalhotami, chtěli dát Portii lekci z módy. Brzy
nato, co svůj nevkus demonstrovala dalšími příšernými modely, pochopili,
že komu není shůry dáno...
Když se nedávno objevila v puntíkované blůze s korálky, modré sukni
a potištěných zlatavých holinkách, obracel oči v sloup kde kdo. Módní
návrhářka Dana Buchmanová řekla: " Líbí se mi blůza, sukně i holinky.
Ale jak je mohla vzít dohromady, to nechápu. Cokoli zkombinuje je příšernost
sama. Přitom má ale vždycky čisté a nádherně upravené vlasy, až má člověk
chuť k nim přivonět."
Portia se tím ale vůbec nevzrušuje, ani si nemyslí, že si svým nevkusem
ubližuje. Nedávno prohlásila, že si chce vytvořit vlastní styl, podobný
Armanimu. Než se jí to ale podaří, bude prostě jiná.
Vzpomínka na Melbourne
Portia de Rossi vyrůstala jako mladší ze dvou dětí v klidné
rodině Barryho a Margarete Rogersových. Pak se stala tragédie. "Bylo
mi devět a otec nečekaně dostal infarkt a nepřežil ho. Hlavně jsem se
snažila přijít na to, jak pomoci matce, která zůstala vlastně bez prostředků."
V jedenácti udělala konkurs do modelingové agentury a začala se objevovat
v televizních reklamách na čokoládové tyčinky, ve čtrnácti si pak dala
umělecké jméno Portia de Rossi. Dělat modelku jí ale dlouho nebavilo.
V televizi jí zaujalo drama ze soudní síně. Toto prostředí jí začalo
natolik přitahovat, že se v devatenácti na univerzitě v Melbourne zapsala
na práva a patřila mezi nejlepší studentky.
Hned po roce jí ale režisér, který vybíral herce pro celkem podřadnou
australskou komedii Sirény a znal ji z reklamy, nabídl roli. V roce
1993 si tedy dvacetiletá Portia zahrála uměleckou modelku po boku populárního
Hugha Granta a poprvé na plátně se také představila nahoře bez. Pak
prohlásila: "Do té doby jsem vůbec netoužila být herečkou, ale po dokončení
filmu se mi to začalo moc líbit." Práva nedostudovala.
Zamilovaná do vlastního seriálu
V roce 1995 se Portia přestěhovala do L.A., aby měla
do Hollywoodu co nejblíže a okoušela se o další role. Dva měsíce přespávala
u přátel. Pak za ní přijel její přítel, dokumentarista Mel Metcalf,
našli si spolu byt a začali ne její budoucnosti pracovat spolu.
Portia dostávala převážně drobné role v televizních situačních komediích,
teprve po dvou letech ji režisér Wes Craven obsadil do hororu Vřískot
2. V roce 1998 jí oslovil producent Kelley a ze tří set uchazeček si
ji vybral pro roli Nelle Porterové.
"Jsem si jistý, že by Portie byla vynikající právnička, ale naštěstí
pro mne se této dráhy vzdala," řekl nedávno producent a autor seriálů,
bývalý právník David E. Kelley. "Mezi ostatní herce zapadla neskutečně
dobře a dnes už si bez ní seriál nikdo neumíme představit."
Domů se většinou Portia vracela po dvanácti hodinách natáčení dost vyčerpaná.
Lehla si na gauč, zapnula televizi a dívala se na oblíbený seriál, kterým
je právě Ally McBealová. Dělá to dodnes.
"Seriál miluji od samého začátku, i když jsem v něm ještě nehrála. Když
jsem věděla, že ho nestihnu, natočila jsem si ho. A ještě teď se mi
občas zdá až neskutečné, že v něm opravdu hraji."
Před dvěma roky se rozešla s Metcalfem a dodnes jí ve třípokojovém vybtě
v kalifornské Santa Monice dělá společnost její bílý maltézáček Bean.
"Chodili jsme s Melem celé čtyři roky, což je v tomhle věku strašně
dlouho," prohlásila Portia. "Docela si užívám, že nejsem na nikom nezávislá
(?nezávislá? - pozn. crudo) Hodně natáčím, takže volného času mám moc
málo. Ten věnuji Beanovi, učím se hrát na kytaru a čtu básně.
